Velká arogance mocných

grospic profilPostavení repliky Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, které umožnilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy revokací svého usnesení, je důkazem, jak pravicovým stranám vadí názorová svoboda. Krok za krokem ji chtějí oklestit a přitom se odvolávají na demokratické principy. Vracejí se tak i do doby, kdy násilná rekatolizace většinově nekatolického národa a jeho tehdejší svobody dané Rudolfovým Majestátem
musely být zlomeny a následovalo skutečně »období temna«. Tehdy, po skončení třicetileté války, kterou nekatolíci a odpůrci bigotních Habsburků prohráli, jako potvrzení tohoto vítězství si vítězové nechali postavit na Staroměstském náměstí Mariánský sloup v barokním stylu, stylu vítězů a obrazně řečeno odzvonili tak humanistické renesanci.

I výběr místa tomu odpovídal. Na tomto náměstí totiž byli popraveni představitelé nekatolického tábora a to dokonce před tak krátkou dobou, že většina pokořeného národa si to musela pamatovat a bylo to pro ni varováním. Pokud by šlo jen o připomínku vítězství u Karlova mostu nad Švédy, pak takový pomník mohl být postaven na náměstíčku před Klementinem, kde vlastní boj probíhal. Akce lidí kolem Franty Sauera v listopadu roku 1918, kdy se drala na svět podoba prvé Československé republiky a obnovené státnosti našeho národa, byla spontánní neorganizovanou záležitostí. Byla však zároveň odpovědí na otázku, kam chce nová republika směřovat. Že je konec tmářství a vlády všemocné katolické církve.

Znovuobnovení sloupu, tedy jeho replika, dílo bez jakékoli hístoricko umělecké hodnoty a zase znovu na Staroměstském náměstí, je svědectvím nástupu nejreakčnějších sil, kterým jde znovu o to, aby zvítězilo středověké tmářství a ateistický národ se znovu stal poddajným. Pokud by šlo pouze o návrat artefaktů, které sem v minulosti patřily, pak mohla být náměstí vrácena renesanční Krocínova kašna, do níž po desítky let se chodívalo pro vodu a jejíž části, nikoli repliky, jsou uloženy v Lapidáriu. Jde tedy o další z pokusů dokázat, že dnešní mocní smějí všechno a to přes protesty ze všech stran.

Velmi symbolické je, že od popravy českých pánů na zdejším náměstí jen o několik desítek metrů dál, kdy sloup byl slavnostně vztyčen, uplynulo tehdy okolo třiceti let, a od »listopadového převratu« k postavení repliky je to také okolo třicetiletí. Jde jistě o shodu náhod, ale až příliš symbolickou.

Revokace usnesení zastupitelstva jen dokazuje, že svoboda je skutečně ohrožena, že postavení historicky a umělecky bezcenné repliky sloupu na Staroměstském je skutečně jen vyjádřením pýchy současných vítězů a zdůrazněním, že to, co si lidé myslí, je – stejně jako tomu bylo v době vztyčení originálu, tedy v době nástupu rekatolizace, zastupitelům úplně jedno. Proto tento akt, v době, kdy si budeme připomínat sto sedmdesáté narozeniny Tomáš Garrigua Masaryka, velikého humanisty a bojovníka proti tmářství, je hozenou rukavicí nejen Pražanům, ale celému svobodomyslnému národu. Je zradou jeho ideálů.

Autor:
Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM
skola2 63 x
NAHORU